Budování biodiverzity: diverzita motýlů a ptáků v tropických střešních zahradách

Verze PDF
V mnoha urbanizovaných oblastech se neformální zelené plochy, které výrazně podporují místní biodiverzitu,  převádějí na více řízené formy využívaného území. Z toho vyplývá, že úloha spravovaných zelených ploch, jako jsou parky, zahrady a ulice, bude pro poskytování prostoru a zdrojů pro dlouhodobou ochranu městské přírody stále důležitější. Tyto lokality ale také představují důležitou příležitost, jak propojit městské obyvatelstvo s přírodou a zvýšit jejich zájem o přirozené ekosystémy. Zelené lokality mají tři hlavní funkce, které jsou důležité pro zachování městské biodiverzity. Zaprvé, usnadňují pohyb volně žijících živočichů mezi jinak izolovanými populacemi, za druhé mohou poskytovat stabilní doplňkové zdroje pro volně žijící živočichy, jejichž základní stanoviště jsou umístěny v potravní vzdálenosti a za třetí mohou poskytovat prostor pro rozmnožování některých druhů. Lze však očekávat, že míra, do které mohou tyto role plnit, závisí na způsobu, jakým jsou tyto prostory plánovány, navrženy a udržovány. Střešní zahrady mají tedy potenciál poskytovat zdroje pro městské populace volně žijících živočichů, přesto však obvykle nabízejí okrajové ekologické podmínky ve vztahu k přirozenému stanovišti, tedy je nutné identifikovat faktory spojené s lokální rozmanitostí taxonů a jejich rozšířením, aby bylo možné lépe využít potenciál těchto zahrad. 
Tato studie se zaměřila na střešní zahrady v tropickém Singapuru, který má celkovou plochu 718,3 km2, rovníkové podnebí s denním teplotním rozmezím 23–30 ° C a celkové roční srážky kolem 2300 mm. Zde bylo vybráno 30 zahrad, kde byla zohledněna řada biofyzikálních podmínek, včetně velikosti, výšky, v jaké je zahrada umístěna, jejího stáří či floristické složení porostu. Na každé lokalitě bylo provedeno celkem 20 mapování ptáků a motýlů v intervalech 3–5 týdnů, od května 2014 do prosince 2015, přičemž kvantitavní srovnání pozorovaných druhů bylo realizováno pomocí srovnání jednotlivých atributů, tj. znaků definovaných jako jakýkoli morfologický, fyziologický nebo fenologický znak měřitelný na individuální úrovni (např. velikost těla). Přes šedesát proměnných pro každou zahradu bylo následně vyhodnoceno z hlediska jejich relativního významu ke čtyřem metrikám rozmanitosti druhů (druhová bohatost, Simsonův index, hojnost a funkční rozptyl, tabulka 3) pomocí koncepčního rámce relevantního pro klíčové zúčastněné strany zapojené do plánování, designu a správy střešních zahrad.
 
Využitelné výstupy: 
 
Během studie bylo zaznamenáno více než 23 000 nezávislých pozorování celkem 53 druhů ptáků a 57 druhů motýlů. U ptáků představoval celkový počet druhů vyskytujících se na střešních zahradách 13% z celkové avifauny Singapuru, u motýlů pak 18%. U 20 druhů ptáků a 15 druhů motýlů bylo pozorováno chování značící námluvy, páření nebo hnízdění. 24 druhů (12 druhů ptáků a 12 druhů motýlů) jsou druhy považované za místně vzácné nebo neobvyklé, z toho devět druhů ptáků bylo původních. Na nejméně pěti místech byli nalezeni tři neobvyklí původní ptačí obyvatelé (Zosterops palpebrosus, Loriculus galgulus, Copsychus saularis) a jeden migrant (Ficedula mugimaki) s celkovým počtem více než 30 jedinců. Monticola solitaria, vzácný migrující druh, byl spatřen na dvou místech. Velké druhy ptáků byly v zahradách zastoupeny méně, než v celkové singapurské avifauně. Co se týče nalezených motýlů, z 12 místně vzácných druhů bylo 11 původních a dva byly zaznamenány v hojnosti více než 10 jedinců na třech nebo více místech (Pelopidas assamensis a Pachliopta aristolochiae asteris). Na jednom místě byl přítomen vzácný Tajuria dominus. Střešní zahrady přilákaly úměrně vyšší bohatství podrostových motýlů ve srovnání s celkovou motýlí faunou Singapuru. Také byly v zahradách více zastoupeny druhy s větším rozpětím křídel a druhy pohyblivější.
Analýza hlavních komponent ukázala, že první dvě osy vysvětlují 49,9% rozptylu mezi 22 statisticky důležitými prediktorovými proměnnými. Pro interpretaci bivariačních vztahů byly relevantní dvě sady korelací: (1) hluk brzy ráno, výška místa, malá expozice a vzdálenost k nejbližší vegetační ploše bez stromů ≥ 5 ha byly pozitivně propojeny a (2) počet druhů preferující keře pozitivně koreloval s počty motýlů specializujícími se na nektar, zatímco oba počty negativně korelovaly s průměrnou výškou stromů. Bylo prokázáno, že řízená i spontánní rostlinná diverzita a také celková velikost osázené plochy mají jasné pozitivní účinky na rozmanitost druhů ptáků i motýlů. 
Tyto výsledky jasně ukazují, že tropické městské střešní zahrady mohou podporovat různorodé skupiny druhů ptáků a motýlů. Při určování atraktivity střešních zahrad pro volně žijící živočichy se ukázalo, že dominantní roli hraje výška umístění zahrady, plocha zahrady a výběr rostlin. Ideálně by střešní zahrady měly být postaveny níže než 50 m od země a měly by obsahovat osázené plochy větší než 1100 m2, keře pro ptáky a obhospodařované i spontánní druhy rostlin, tedy nektarů, pro motýly.
Grafické přílohy: 
Budování biodiverzity: diverzita motýlů a ptáků v tropických střešních zahradách
Zdroj: 
Wang, J. W., Poh, C. H., Tan, C. Y. T., Lee, V. N., Jain, A., and Webb, E. L.. 2017. Building biodiversity: drivers of bird and butterfly diversity on tropical urban roof gardens. Ecosphere 8( 9):e01905. 10.1002/ecs2.1905
Zadal: 
Alena Peltanová (překlad Kateřina Blecherová)
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.