Přechodně chráněná plocha Pískovna u Žemličky

Verze PDF
Autoři: 

Jiří Řehounek (Calla – Sdružení pro záchranu prostředí)

Lokalita: 

Hluboká u Borovan, Pískovna u Žemličky

Období sledování: 

2008 - 2011

Souhrn: 

Jedná se o pískovnu v majetku Lesů ČR, kde probíhala občasná těžba do roku 2008. Vodní plochy v pískovně jsou významné zejména jako místa pro rozmnožování obojživelníků, v pískovně se však vyskytuje i řada dalších zvláště chráněných a ohrožených druhů vázaných na mokřadní i terestrická stanoviště. Na podzim 2009 byla provedena obnova velké centrální tůně, která zahrnovala odbahnění a potlačení porostů orobince. Od roku 2011 je pískovna vyhlášena přechodně chráněnou plochou.

Metodika: 

Pískovna u Žemličky je v majetku Lesů ČR. Lesní správa Nové Hrady zde prováděla občasnou těžbu nepříliš kvalitního štěrkopísku pro vlastní potřebu. V roce 2008 vznikla v pískovně nevhodná deponie allochotnního materiálu, naštěstí se však výrazněji neprojevila ruderalizací vegetace. V tomto roce také proběhly poslední těžební aktivity a poté přešla pískovna pod Lesní správu Třeboň. Následně bylo s vlastníkem pozemku domluveno, že lokalita se nebude uměle zalesňovat, aby nedošlo k zániku biotopů zvláště chráněných druhů. Aktuální rozloha pískovny je asi 0,5 ha.
Ochranářský význam pískovny byl zjištěn během orientačního biologického průzkumu jihočeských pískoven, který realizovala Calla v jižních Čechách. Během tohoto průzkumu bylo v pískovně nalezeno několik druhů obojživelníků, mimo jiné čolek velký (Triturus cristatus) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris). Díky velké rozmanitosti stanovišť však byly nalezeny i druhy suchých biotopů, ze zvláště chráněných druhů např. svižník lesomil (Cicindela sylvicola), svižník polní (Cicindela campestris) nebo ještěrka obecná (Lacerta agilis).
Pískovna byla významná výskytem několika druhů rostlin vázaných na vlhké i suché písčiny, např. dvou pískomilných druhů červeného seznamu – bělolistu nejmenší (Filago minima) a třezalky rozprostřené (Hypericum humifusum). Část pískovny je porostlá náletem běžných pionýrských dřevin, zejména borovice lesní (Pinus sylvestris), topolu osiky (Populus tremula), olše lepkavé (Alnus glutinosa) aj. V tůních a jejich okolí rostou některé ostřice a především orobinec širolistý (Typha latifolia).
Se souhlasem majitele pozemků provedla Calla na podzim 2009 obnovu velké centrální tůně, která je významná pro rozmnožování obojživelníků. Obnova zahrnovala odbahnění vodní plochy a potlačení porostů orobince. Hlavním cílem zásahu bylo zlepšit podmínky pro rozmnožování obojživelníků, protože zazemněná tůň v létě předčasně vysychala. Během obnovy došlo díky pojezdu těžké techniky také k narušení povrchu a vzniku mělkých, po část roku zavodňovaných depresí  ve výše položené části pískovny.
V roce 2010 byl realizován orientační biologický průzkum pískovny zaměřený především na obojživelníky (David Fischer), vodní brouky (Milan Boukal) a terestrické brouky (Jiří Řehounek). V témže roce byla u pískovny instalována informační tabule o přírodních hodnotách pískovny. O rok později byla Pískovna u Žemličky vyhlášena přechodně chráněnou plochou.

Výsledky: 

Orientační biologický průzkum navázal na obnovu centrální a největší tůně v pískovně v roce 2009. Jako prioritní cílová skupina zásahu a tedy i následného průzkumu byli vybráni obojživelníci. Během tohoto průzkumu byl v pískovně zjištěn výskyt šesti druhů obojživelníků. Jednalo se o všechny tři druhy čolků, jejichž výskyt je v této oblasti možný, tedy čolka obecného (Lissotriton vulgaris), čolka horského (Ichthyosaura alpestris) a čolka velkého (Triturus cristatus). Z žab se v pískovně vyskytovaly druhy skokan zelený (Pelophylax esculentus), skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a rosnička zelená (Hyla arborea). Tůně byly z hlediska obojživelníků shledány jako vyhovující.
Orientační entomologický průzkum zjistil na lokalitě 19 převážně eurytopních druhů vodních brouků a konstatoval, že i nadále bude vhodné ochranářský management lokality orientovat  převážně na obojživelníky (Boukal 2010). Výzkum terestrických a mokřadních druhů hmyzu odhalil výskyt dvou druhů rákosníčků (Chrysomelidae: Donaciinae), konkrétně rákosníčka vodního (Donacia aquatica) a rákosníčka Donacia versicolorea, který je zařazen v červeném seznamu do kategorie zranitelných druhů a v pískovně žije na porostech rdestu vzplývavého (Potamogeton natans). Dále byl potvrzen výskyt obou výše zmíněných druhů svižníků a pozorován byl také zvláště chráněný batolec červený (Apatura ilia). Namátkový průzkum obratlovců také potvrdil výskyt ještěrky obecné a prokázal výskyt užovky obojkové (Natrix natrix).

Diskuze: 

Biologický průzkum lokality potvrdil jako prioritu ochranářského managementu v Pískovně u Žemličky ochranu obojživelníků. Prokázal výskyt šesti druhů, přičemž zajímavý je především současný výskyt všech tří v regionu se vyskytujících druhů čolků. Vyloučen není ani výskyt menších populací dalších druhů, např. v minulosti zaznamenané kuňky obecné (Bombina bombina).
Pískovna u Žemličky potvrzuje význam drobných opuštěných těžeben pro ochranu přírody (Řehounek et al. 2010). Zároveň dokládá, že tento význam se velice liší podle zvoleného typu rekultivace. Pokud by proběhlo plánované zalesnění lokality po ukončení těžby, znamenalo by to rychlou likvidaci většiny zvláště chráněných a ohrožených druhů, které nyní v pískovně žijí. Ačkoli se na Borovansku nachází velké množství rybníků, jejich potenciál pro rozmnožování obojživelníků je limitován intenzivním chovem ryb, případně kachen. Oligotrofní tůně vznikající v drobných pískovnách k nim nabízejí zajímavou alternativu a stávají se tak důležitými útočišti obojživelníků v krajině.
Pískovna je od roku 2011, především jako významná lokalita pro rozmnožování obojživelníků, vyhlášena přechodně chráněnou plochou. Institut přechodně chráněné plochy se pro tuto lokalitu jevil jako nejvhodnější, především kvůli flexibilnímu stanovení pravidel péče.

Závěr: 

V pískovně probíhala občasná těžba do roku 2008. V roce 2009 byl proveden zásah na obnovu největší tůně,kde se rozmnožují zvláště chráněné druhy obojživelníků. Následně proběhl biologický průzkum lokality zaměřený především batrachologicky a entomologicky. Tento průzkum potvrdil prioritní zaměření ochranářského managementu pískovny na obojživelníky a zachování vodních a bezlesých ploch v pískovně. Kvůli udržení vhodných podmínek pro populace obojživelníků bude do budoucna nezbytné zopakovat zásahy na obnovu tůní a potlačení porostů orobince a vyřezávat kolem  náletové dřeviny kvůli zachování osluněných vodních ploch
     Literatura:
     Boukal M. (2010): Zhodnocení usměrněné spontánní obnovy z hlediska vodních brouků na několika vybraných jihočeských pískovnách, doplněné poznámkami k jejich dalšímu managementu. Elateridarium 4: 78 – 93.
     Řehounek J., Řehounková K. & Prach K. (2010): Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla, České Budějovice.

Grafické přílohy: 
Centrální tůň na jaře 2010
Centrální tůň v roce 2008
Obnova centrální tůně v roce 2009
Suchá část pískovny
Zadal: 
Jiří Řehounek
EEA Grants Investice do rozvoje vzdělávání
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.