Tvoří dopravní komunikace na vesnicích bariéry pro volný pohyb malých savců?
Fragmentace habitatu představuje v současné době velký ekologický problém. Většinou se o fragmentaci habitatu hovoří v souvislosti se zemědělskou půdou, ale mimo jiné, i stále se zvyšující počet dopravních komunikací je příčinou rozkouskování vhodných prostředí. Populace jsou tak od sebe izolované a to může mít negativní dopad na jejich demografii. Tato studie se zabývá tím, jak moc jsou přítomností silnic ovlivněny populace myšice křovinné (Apodemus sylvaticus) a norníka rudého (Myodes glareolus) na venkově. Z výsledků vyplývá, že komunikace o šířce 6 m, na kterých není příliš hustý provoz, tvoří jen částečnou bariéru ve volném pohybu těchto dvou druhů. Širší silnice s větším provozem často tvoří téměř nepřekonatelnou bariéru. Tím může docházet k tvorbě ostrůvkovitých populací, což v případě ohrožených druhů může mít negativní dopad na životaschopnost jejich populací.
Rozdělení velké populace živočichů do malých jednotek má negativní vliv na jejich demografii. Jak moc je daná populace fragmentací postižena, závisí převážně na velikosti bariéry mezi vhodnými habitaty a na stupni izolace od ostatních populací. V případě vyššího stupně izolace může dojít k poklesu genetické variability v důsledku příbuzenského křížení. Za posledních více než 50 let vzrostla fragmentace habitatu díky rozvoji silniční dopravy. Logicky, čím větší je silniční síť, tím je i více fragmentovaných habitatů. Přecházení dopravních komunikací přestavuje pro živočichy velké riziko, ať už kvůli možnosti kolize s automobily, tak zvláště v případě malých savců, kteří často (převážně z obavy predátorů) nejsou schopni komunikaci překonat.
V této studii byl zkoumán vliv venkovských silnic na populace myšice křovinné a norníka rudého. Byla zvolena dvě odchytová místa, silnice zde měla šířku 2 (místo A) a 6 m (místo B). Zvířata byla chytána do živochytných pastí a individuálně značena. Několik jedinců (49, z toho 33 na místě A a 16 na místě B) bylo přeneseno na druhou stranu komunikace a bylo zjišťováno, zdali budou schopni vrátit se do místa původního výskytu (nutnost přeběhnout silnic).
Počet zvířat, která přecházela silnici, byl velmi nízký (5,6 % z označených zvířat na jednom místě a 10,4% na druhém místě). Z celkových 608 zaznamenaných přesunů zvířat (odchycena v jiných pastech než při prvních odchytech) byl počet přeběhů pouhých 12 (4 pro myšici a 8 pro norníka). Na místě B bylo celkově zaznamenáno 419 přesunů (stejně jako v místě A často na mnohem větší vzdálenosti než byla šířka silnice), z čehož opět jen nízký počet tvořily přeběhy přes silnici (24). Tento výsledek naznačuje, že zvířata byla schopná uběhnout i větší vzdálenost než byla šířka silnice, ale mnohem více se pohybovala podél silnice a přes silnici přebíhala jen minimálně. Na místě A, 57% zvířat, která přeběhla silnici, tvořily dospělé samice (nejčastěji přebíhaly jen jednou), zbytek tvořili samci a březí samice. Na druhém odchytovém místě 80% všech přeběhů tvořila dospělá zvířata (samice i samci) a pouze 20% nerozmnožující se subadultní zvířata. Z přenesených zvířat bylo znovu odchyceno 37 jedinců (75,5%), ovšem těch, kteří přeběhli silnici, bylo pouze 11 (33%) na místě a na místě B 5 (31%).
Tato studie ukázala, že venkovské komunikace s nízkým provozem představují pro drobné savce částečnou bariéru. Ačkoli jsou schopni přes ni přeběhnout, ve valné většině tak nečiní. To může mít negativní dopad na jejich genetickou variabilitu, protože tak dochází k tvorbě ostrůvkovitých populací.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
