Bio-socio-ekonomický model a udržitelný management: Vyvážená regulace lovu
Lovci platí majiteli honitby/revíru/rybochovného rybníku za pronájem „možnosti lovu“. Samotný lov je tedy regulován, ať už zakoupením povolenky, velikostí batohu či množstvím výstřelů. Nicméně každé opatření, vedoucí k regulaci, nutně snižuje i celkový prožitek, chcete-li „loveckou vášeň“, a činí lov zvěře značně nezajímavým. To je velký problém pro majitele honiteb, kteří jsou na množství prodaných povolenek do značné míry závislí. Zdálo by se tedy, že míra uspokojení lovců, technicky tedy spíše jejich satisfakce, je tedy vedena v opozici proti regulačním opatřením.
V této studii autoři dokázali, že přístup pro vybalancování požadavků lovců/majitelů loveckých revírů, který by vycházel jen z přístupů bio-ekonomiky, by poskytoval jiný seznam priorit, než pokud bychom užili integrovaný model, který by slučoval požadavky sociologické a bio-ekonomické.
Autoři vytvořili typologii tří hypotetických lovců, a jejich reakce na faktory: zahuštění lovců v sezóně/ velikost batohu, na které dokládají, jak se při tendenci maximalizovat zisk (prodat co nejvíce povolenek lovcům) majiteli honiteb snižuje celková míra satisfakce/ uspokojení z lovu (vyjádřena jako „ochota platit za povolenku).
Prvotní ankety se účastnilo 8129 lovců, ze dvou největších norských loveckých spolků. NSLFE (Norwegian State-owned Land and Forest Enterprise) a FE (The Finmark Estate, která spravuje na 50 % norských lovišť). Vyhodnoceno nakonec bylo 3107 dotazníků (40 %).
Vytvořená typologie rozlišila tři hlavní modelové charaktery „Orientovaný na úlovek“ (je pro něj důležitý zisk loveného druhu), „Severský tradicionalista“ a „Lovec zkušeností“. Navzájem se tito lovci lišily demografickými charakteristikami, loveckým chováním a hlavně odlišným přístupem, pokud jde o možná regulační opatření.
V rámci typologií, vycházejících z dotazníků reálných osob, byly rozlišovány údaje vztažené k ročnímu hrubému příjmu, lokalitě bydliště, celkového času, ročně stráveného lovem, ochota platit si za jednodenní/týdenní povolenku, tolerance vůči „nahloučení“ lovců, ochota platit za každý střelený kus.
Jednotlivé typologie lovců byly v dotaznících různě zastoupeny. „Lovec zkušeností“ (43 %), „Orientovaný na úlovek“ (32 %) a „Severský tradicionalista“ (25 %). Tento model uspořádání dával nejnižší celkovou chybu (3,8 %), a současně indikoval největší podíl proměnných.
Demografie, lovecké návyky a nálady se lišily mezi všemi třemi typologiemi lovců. „Lovec zkušeností“ a „Orientovaný na úlovek“ byly obvykle reprezentováni lovci z jižních regionů, zatímco „tradicionalisté pocházeli spíše ze severu.
Tito se navíc vyznačovali ještě obecně nižšími příjmy, zato však trávili na lovu mnohem více času (více než „Orientovaní na úlovek“). Výrazně menší však byla jejich ochota za lov vynakládat další přidružené peníze (platit parkovné, poplatky za ubytování).
Příjmy plynoucí z prodeje povolenek „Orientovaných na úlovek“ byly o 10 % vyšší než u „Lovce zkušeností“ a o 31 % vyšší, než u „Severského tradicionalisty“. V rámci teoretického modelování by se pak reálný příjem majitelů honiteb zvýšil o 17 %, kdyby všichni lovci byli orientováni jen na úlovek, než kdyby se v honitbě sešlo 100 % „Lovců zkušeností“. „Severští tradicionalisté“ jsou nedobrou zprávou pro podnikavé majitele honiteb. Pokud by jimi byli všichni lovci, obraty z prodeje povolenek by poklesly o 60 %.
„Nahloučenost“ lovců byl faktor, kterým lovcům samotným vadil zdaleka nejvíce, a byli jej schopni tolerovat ještě s menší ochotou, než silně regulované množství kořisti (velikost batohu).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
