Biotopy hnědáska osikového a lesnictví ve střední Evropě

Vzhledem k tomu, že mnoho ubývajících denních motýlů je spjato s biotopy udržovanými po staletí tradičními způsoby hospodaření, je nezbytné pro jejich ochranu pochopit historické souvislosti. Tento přístup je obecně přijímán u motýlů lučních biotopů, méně samozřejmý je u motýlů obývajících lesy. Teprve v poslední době je zdůrazňováno, že mnoho lesních druhů vyžaduje neustálou nabídku ploch s otevřeným zápojem, historicky udržovanou např. výmladkovým hospodařením či lesní pastvou. Situace je komplikována postojem lesníků, kteří vidí tyto formy hospodaření v lesích jako nehospodárné. Komplikace v možnosti změnit způsoby hospodaření ovlivňují vyhlídky na ochranu hnědáska osikového (Euphydryas maturna), jednoho z nejohroženějších evropských motýlů. Výskyt tohoto obyvatele řídkých listnatých lesů zůstal ve střední Evropě omezen na hrstku izolovaných populací. Na rozdíl od odlišných populací ve Skandinávii zde existují jen útržkovité informace o ekologii druhu, což brání jeho účinné ochraně. Hnědásek osikový dramaticky ustoupil v posledních několika dekádách. Ze tří evropských zemí vymizel a v pěti se stal kriticky ohroženým. Samice kladou vajíčka v kupičkách na osluněné listy mladých jasanů ztepilých nebo ptačích zobů. Mladé housenky se vyvíjejí v hnízdech, v pozdním létě či na podzim se rozlézají a přezimují soliterně v přízemní vegetaci. U jarního žíru soliterních housenek bylo zaznamenáno široké spektrum živných rostlin. V této studii jsou vyhodnocovány nároky na stanoviště u larválních stadií a v menší míře i u dospělých motýlů v Rakousku, České republice a Německu. Studie byla provedena na sedmi lokalitách během let 1998 – 2004. V Rakousku se jedná o dvě lokality ve vápencových Alpách – olšojasanové lesy, kde dříve docházelo k lesní pastvě a sběru hrabanky. V ČR se jedná o dvě lokality v nížinách s dubem, jasanem a habrem. Před 80 lety zde bylo ukončeno výmladkové hospodaření, v současné době je hospodářským tvarem vysoký les se 100 – 120 letým obmýtím. V Německu na sledovaných třech lokalitách (Bavorsko) je doposud uplatňován historický lesnický postup – výmladkové hospodaření s výstavky s 35 letým obmýtím. Výsledky potvrzují specifické nároky hnědáska na biotop. Před hibernací se larvy vyvíjejí v otevřených porostech mladých jasanů, nicméně na chráněných a vlhkých stanovištích, s preferovanou výškou 1,5 – 3 m nad zemí. Řídký zápoj poskytuje larvám dostatek slunečního záření, ovšem příliš sluneční energie snižuje u larev míru přežívání. Na českých lokalitách se paseky s výskytem a bez výskytu hnědáska lišily pouze v obsahu vlhkosti, nelišily se v zastoupení jasanu, světelném požitku, teplotě, pH ani obsahu dusíku. Mikrostanovištní podmínky se lišily mezi zeměmi – např. v Alpách byla hnízda s vajíčky umístěna relativně vysoko, v ČR zase převažovala západní orientace, což je možné vysvětlit tendenci lesníků vytvářet západovýchodní orientací pasek kvůli přísunu světla pro semenáčky. Na jaře se housenky hnědáska živí na širokém spektru rostlin, pravděpodobně v závislosti na složení místních rostlinných společenstev. V Rakousku byl nejčastější živnou rostlinou jitrocel kopinatý, který se na německých i českých lokalitách vyskytuje řídce. Přesto existují společné atributy živných rostlin: jsou buď taxonomicky příbuzné jasanu nebo obsahují stejně jako jasan iridoidní glykosidy (jitrocel, plicník). U všech tří oblastí byl zjištěn nahloučený výskyt hnízd s housenkami, i v oblasti s výmladkovým hospodařením, což značí, že i zde dochází k mozaice vhodných a nevhodných mikrostanovišť (příliš vysoké, příliš husté porosty, absence jasanu). Výsledky ukazují, že mladé stejnověké porosty v hospodářském lese vystavené větru a bez dostatečné vlhkosti jsou méně vhodné než jemnozrnná mozaika stanovišť typická pro výmladkové lesy. Pro záchranu hnědáska osikového ve střední Evropě je nutné neprodleně podniknout příslušná opatření. Jednotlivá opatření se nutně musí lišit mezi lokalitami. V rakouských Alpách předurčuje vysoký úhrn srážek poměrně rozsáhlé oblasti potenciálně vhodné pro hnědáska. Opatření spočívají v zamezení odvodňování lesů, zachování polozarostlých luk a v obnově lesní pastvy. V ČR, kde je v současné době uplatňováno pro hnědáska nevhodné hospodaření a kde je obývaná rozloha příliš malá, je nutné obnovit výmladkové hospodaření s výstavky na obývané ploše a v jejím nejbližším okolí. Německé lokality se těší vhodnějšímu hospodaření, ale nejsou dostatečně velké. Prvním krokem je tudíž rozšíření ploch s výmladkovým hospodařením s výstavky na okolní plochy. Klíčovou záležitostí je zajistit dlouhodobé financování uvedených opatření. Hnědásek osikový se může stát vlajkovým druhem pro celé spektrum organismů ohrožených současným tvarem vysokého hospodářského lesa.