Hnací mechanismy regenerace invazních druhů stromů a keřů v temperátních lesích
Evropské temperátní lesy jsou vedle jiných hrozeb ohrožovány invazními druhy dřevin; k nejrozšířenějším patří střemcha pozdní (Prunus serotina), dub červený (Quercus rubra) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Autoři studie se zaměřili na tyto tři druhy a zjišťovali, jak velká část jejich invazního úspěchu (měřeno jejich biomasou) se dá vysvětlit přísunem propagulí (propagule pressure) a invazibilitou rostlinného společenstva (tj. náchylností společenstva k pronikání nepůvodních druhů).
Studie probíhala v rozmezí let 2015–2017 na území Velkopolského národního parku. Autoři vytyčili 372 studovaných ploch (každá o velikosti 100 m2), které byly uspořádány do 21 bloků – 9 pro Q. rubra a 6 pro P. serotina a R. pseudoacacia. Na studovaných plochách autoři zjišťovali počty semenáčků a mladých stromků, průměr jejich kmínků těsně nad kořeny a jejich výšku (tyto údaje sloužily pro výpočet biomasy), dále proběhlo fytocenologické snímkování vegetace, odhad struktury porostu, měření světelných poměrů, parametrů opadu (svrchní vrstvy půdy s odumřelými rostlinnými zbytky) a pH. K analýze dat byla použita statistická metoda „náhodný les“ (random forest), pomocí které autoři určili hierarchii prediktorů.
Využitelné výstupy:
- přísun propagulí vysvětlil více variance v úspěchu invazních druhů než invazibilita
- ekologický úspěch P. serotina a Q. rubra vyjádřený buď hustotou semenáčků nebo jejich biomasou se snižoval se vzdáleností od zdroje diaspor
- přísun propagulí zvyšuje pravděpodobnost uchycení nepůvodního druhu v rostlinném společenstvu, a proto plochy s menší dostupností semen nebo výhonků jsou méně náchylné k invazi než ty s jejich vyšší dostupností
- biomasu studovaných druhů nejvíce ovlivňovaly prediktory spojené s opadem
- P. serotina a Q. rubra jsou úspěšnější na méně úživných a kyselejších půdách
- R. pseudoacacia dosahuje nejvyšší biomasy na plochách s malým množstvím opadu, malým podílem rozloženého materiálu a vysokým pH, jeho největší růstový potenciál je tedy na nejúživnějších stanovištích
- podle klesajících nároků na světlo a snižující se zranitelnosti vůči kompetici můžeme druhy seřadit takto: P. serotina > Q. rubra > R. pseudoacacia
- nízký požadavek na světlo R. pseudoacacia může být bias vysokého podílu odnoží podporovaných mateřskou rostlinou
- doporučení pro management
- management studovaných druhů by se měl primárně soustředit na odstranění zdrojů diaspor
- pokud už jsou druhy vysazeny (kvůli komerční hodnotě nebo ekosystémovým službám), měl by se management zaměřit na společenstva sousedící s monokulturou invazního druhu
- úprava podmínek tak, aby se nepodporovalo šíření invazního druhu – omezení dostupnosti světla, vysazení konkurenčních původních druhů, popř. odstraňování objevujících se semenáčků nebo juvenilních exemplářů
Grafické přílohy:
Zdroj:
Dyderski M. K. & Jagodziński A. M. (2018) Drivers of invasive tree and shrub natural regeneration in temperate forests. Biological Invasions 20, 2363 – 2379 pp.
https://doi.org/10.1007/s10530-018-1706-3
Zadal:
Alena Peltanová (překlad Jarmila Kostiuková)
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
