Jak podpořit epifytické lišejníky?

V této studii se autoři zaměřili na perzistenci pěti starých lesních porostů, respektive pěti společenstev epifytických lišejníků, které jsou s těmito porosty asociovány.
 
 Jednotlivá sledovaná společenstva lišejníků se při testování navzájem lišila svými rysy z hlediska metapopulační dynamiky. Mezi podmínky, na které byla stabilita metapopulací lišejníků testována, patřil 1) drastický pokles počtu/rozlohy habitatů, 2) jednotlivá ochranářská opatření, například vytvoření mýtin v okolí stromů, nebo zvýšení rychlosti regenerace, 3) snížená regenerace stromů a 4) vytvoření mýtin a zvýšená regenerace po sto letech nízké regenerace.
 
Nízká obnova (regenerace) stromů zvyšuje riziko vyhynutí, ale rychlost úbytku jednotlivých druhů je pomalá. Managementové zákroky, které jsou soustředěny na regeneraci po sto letech nízké regenerace, naopak snižují riziko vyhynutí na minimum.
 
Za nejlepší přístup k zajištění stability populací lišejníků v dlouhodobém horizontu je podle autorů podpořit běžnou regeneraci stromů v krajině, na místech kde je v současné době vysoká hustota starých stromů.

Využitelné výstupy: 
  • Sledované druhy lišejníků byly Buellia violaceofusca, Chaenotheca phaeocephala, Cliostomum corrugatum, Lecanographa amylacea, Schismatomma decolorans. Pro každý byla v této studii vypočítána pravděpodobnost rizik, vyplývající z jednotlivých limitů, rychlost kolonizace (založená na hlavním způsobu šíření spory/soredia) a pravděpodobnost vyhynutí.

 

  • U metapopulací hrozí vyšší riziku extinkce tam, kde mají jednotlivé druhy „přímou“ úzce vymezenou ekologickou niku, nebo velké propagule (spóry/soredie). Nižší je pak u druhů schopných osidlovat široké rozmezí ekologických podmínek, a s vysokým disperzním potenciálem (malé spóry/soredie).

 
 

  • Když dojde k drastickému poklesu dostupnosti vhodných habitatů, u většiny druhů se snižuje míra kolonizace. A druhy, vykazující nízkou míru kolonizace jsou obecně velmi náchylné k tomu, aby dospěly do stavu, že kolonizace už nebudou schopny „vykrýt“ a kompenzovat extinkce lokálních populací.

 

  • Ochranářské úsilí může být velmi neefektivní tam, kde obecně panuje velmi nízká hustota stromů, zvláště pokud jsou navíc druhy epifytických lišejníků náročné (mají úzkou ekologickou niku).

 

  • Nejlepším opatřením podle autorů tedy je podpořit podmínky pro růst lišejníků tam, kde se již dnes vyskytuje dostatečné množství nahloučených starých stromů.
Grafické přílohy: 
Jak podpořit epifytické lišejníky?
Jak podpořit epifytické lišejníky?
Jak podpořit epifytické lišejníky?
Jak podpořit epifytické lišejníky?
Zdroj: 
Johansson, V.,Ranius, T., Snäll, T., Epiphyte metapopulation persistence after drastic habitat decline and low tree regeneration: time-lags and effects of conservation actions, Journal of Applied Ecology 2013, 50, pp. 414–422
Zadal: 
Radomír Dohnal