Namísto polí města, příklad konverze zemědělské půdy z Itálie
Autoři této studie se zaměřili na srovnání skladby využívané půdy v oblasti Říma, na osmi různých prostorách, nezačleněných do „městského“, zastavěného prostoru. Vycházeli přitom z dat tří různých urbanizačních fází, přičemž dále porovnávali poměrné zastoupení (v procentech) jednotlivých typů krajinného pokryvu z hlediska jeho aktuálního využití (pastviny, zemědělská půda, olivové háje, remízky, orná půda, vinice). Ze změn proporčního zastoupení jednotlivých typů pak vypočítávali indexy „krajinné spotřeby“ za posledních šedesát let, a vývoj trendů ochrany krajiny, „zeleného pásu“ obepínajícího Řím.
Většina evropských měst zažívá v současnosti intenzivní proces urbanizace, související se zvětšováním populace měst. S tím se ale nese i řada problémů – živelné šíření uniformních předměstských čtvrtí (urban sprawl), ztráta přírodní zeleně (a často prakticky jakékoliv zeleně), celkový pokles dostupné konektivity pro přítomné druhy organismů a ztráta diverzity mokřadů a přírodních habitatů.
„Zábor půdy“, respektive konverze zemědělských či přírodních ploch v okolí města na města, je proces rozšířený a velmi intenzivní. Mezi lety 2003 – 2006 bylo u šestatřicet evropských měst pozorován tento efekt, který dosahoval v některých případech za sledované období až 1000 kilometrů čtverečních.
Na základě analýzy vztahů mezi dostupností půdy a její spotřebou, řízenou procesem urbanizace, autoři vylišili osm kategorií pro město Řím, a na bázi dat z tří velkých urbanizačních období (mezi lety 1949–1974, 1974–1999, 1999–2008) stanovili základní indikátory celého procesu.
Sledovaná oblast se vyznačuj se homogenními klimatickými i půdními podmínkami, přičemž 90 % území můžeme řadit mezi nížiny, a 10 % mezi vrchoviny. Celá sledovaná oblast (o rozloze 1500 kilometrů čtverečních) byla v roce 1990 rozdělena na část, přináležejí k Římu (1285 kilometrů čtverečních) a Fiiumincio (215 km2), polovina ze sledovaných území může být řazena mezi vysoce kvalitní, úrodné zemědělské půdy („Agro Romano“). Více než 27 % rozlohy sledovaného území Říma je v současnosti krajinářsky chráněno (410 km2), formou vyhlášených přírodních parků nebo přírodních rezervací. Jejich distribuce je víceméně homogenní.
Sledování proměny využití se týkalo orné půdy, smíšených zemědělských ploch, vinic, olivových hájů, remízků, pastvin, městských zahrad, mokřadů a zastavěných ploch. Dvě proporční skupiny – „dostupná“ (avalibable) půda a „spotřebovávaná“ (consumed) byly srovnávány z hlediska konzistence jednotlivých sledovaných úseků na časové škále.
V roce 1949 pokrývala zastavěná území 6,6 % ze sledované plochy, v roce 1974 to bylo už 14,9 % a v roce 2008 pak 27,5 %. Za tuto sledovanou dobu se rozloha orné půdy zmenšila o 25 % (v roce 1949 pokrývala prakticky 69 % sledovaného území).
Index „spotřeby“ v krajinném měřítku poklesl ze 1,1 (za období 1949 – 1974) na 0,8 (za období 1999 – 2008). Výsledek je dán zvýšeným rozmachem zástavby na zemědělských půdách. Autoři spatřují i pozitiva – „zelený pás“ kolem celého města, vytvořený z chráněných území, napomáhá k vyšší stabilitě krajiny.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
