Ochrana a management biotopů s výskytem perleťovce mokřadního a ohniváčka rdesnového

Perleťovec mokřadní a ohniváček rdesnový patří mezi dva reliktní druhy Ardenského masivu v Belgii. Belgické populace tohoto ohroženého druhu patří mezi nejdůležitější v západní Evropě. Všechny populace obou druhů využívají polopřirozené trávníky. Sečení, pastva a vyřezávání dřevin zachovávají strukturu těchto biotopů a zabraňují jejich sukcesnímu směřování ke křovinám a tím zachovávají biotop pro oba druhy. Ačkoliv jsou tyto typy managementu široce uplatňovány, málo je známo, jak ovlivňují oba druhy motýlů a jejich zdroje v prostředí. V této studii autoři vyhodnocují vliv sečení a pastvy na oba druhy motýlů na vlhkých lukách a vrchovištích.
Pravděpodobnost výskytu dospělých motýlů byla vyšší u kontrolních nesečených plošek než u sečených. Sečení mělo drastický vliv na výskyt perleťovce mokřadního, neboť na sečených pásech se nevylíhl jediný dospělec. U ohniváčka rdesnového se lišil vliv managementu podle jeho načasování. U podzimní seče nebyl zjištěn rozdíl v pravděpodobnosti líhnutí dospělých motýlů, letní sečení ukázalo, že je pro motýla škodlivé. Drastický vliv sečení na perleťovce mokřadního vyplývá z chování jeho housenek. Housenky hledají úkryt v travních trsech od začátku léta do příštího jara. Trsy jsou během seče posečeny a housenky jsou pravděpodobně odstraněny se senem. Rovněž u ohniváčka rdesnového je letní seč škodlivá kvůli tomu, že housenky visící na listech jsou pravděpodobně odstraněny spolu se senem a dochází tak k přímé mortalitě. Naproti tomu na podzim se kukly vyskytují ve svrchní vrstvě půdy a zřejmě vlivu sečení uniknou.  
Reakce motýlů na management se u obou druhů lišily. Dospělci perleťovce mokřadního vykazovali menší preferenci pro sečené plochy v porovnání s kontrolními, naopak ohniváček rdesnový posečené plochy preferoval. Posečené plochy vytvářejí plochý reliéf s méně atraktivními ploškami pro samce i samice perleťovce mokřadního. Naopak vyšší atraktivita posečených ploch pro ohniváčka rdesnového je spjata s vyšší hustotou nektaronosných rostlin (např. řeřišnice luční).
Perleťovec mokřadní se vyskytoval častěji na kontrolních plochách než na pasených. Daleko vzácnější byl na plochách pasených kontinuálně než na sezóně pasených plochách a střídavě pasených (každý druhý rok). U ohniváčka rdesnového byla významná ztráta zjištěna u sezónní pastvy. Negativní vliv extensivní pastvy byl proměnlivý od žádného přes střední až po silný podle pastevního režimu a dotčeného druhu. Pastva v určitém období byla obecně méně škodlivá než celoroční. Dobytek negativně ovlivňoval početnost kvetoucích rostlin (zdroj nektaru) a živnou rostlinu rdesno hadí kořen. Početnost ohniváčka rdesnového byla ovlivněna rovněž přítomností stromů a keřů, které slouží při obhajobě teritoria, pro sběr nektaru a jako místo pro odpočinek. Ohniváček rdesnový nachází optimální biotop při střední hustotě stromů a keřů uvnitř a při okraji trávníků.
Protože byl prokázán negativní vliv jak u sečení, tak u pastvy, musí být tyto aplikovány se zvýšenou opatrností. Pastva má obecně méně negativní účinky než sečení, proto je upřednostňována. Nicméně je obtížné zajistit příznivý účinek pastvy na příliš malých plochách. Kosení by proto mohlo být aplikováno na plochách do 1 ha. Pastva by měla probíhat od pozdního léta každý druhý rok za nízké intenzity (do 0,2 dobytčích jednotek /ha) a kosení by mělo probíhat rotačně, s ponecháním neposečených refugií každý rok. V krajinném měřítku není rozumné uplatňovat výhradně jediný management. Využití různých typů managementu a jejich intenzity včetně dočasného či trvalého ponechání ladem může být prospěšné pro jednotlivé druhy i celá společenstva. Konkrétní podmínky každé lokality a rozloha jednotlivých typů biotopů jsou určující pro stanovení lokálně vhodného managementu.