Populace ochmetu evropského (Loranthus europaeus) v doubravách je ovlivněna kompeticí hostitelských stromů a velikostí hostitelského stromu

ochmet je anemochorní poloparazit dřevin jehož areál se rozkládá od pásma tajgy až po tropy. Ochmet má klíčovou úlohu v ekosystému jako potravní zdroj pro mnoho zvířat - plody ochmetu jsou běžně dostupné během období nedostatku jiné potravy. I tak ovšem ochmet zůstává významným škůdcem, který snižuje efektivitu fotosyntézy a respirace svého hostitele, což jej vyčerpává a v krajních případech může vést až k úmrtí.

distribuce ochmetu v porostu je prostorově nenáhodná. Ochmet evropský, stejně jako ostatních 940 zástupců čeledě Loranthaceae, je šířen ptačím trusem a vytváři tak shlukovité kolonie v lesních porostech, kde čím blíž je zravý strom blíž ke kolonii ochmetu, tím větší má šanci se jím sám nakazit. Přítomnost ochmetu se dále odvíjí od charakteristik jednotlivých stromů jako např. velikost, objem biomasy či průměr větví.

(polo)parazitické rostliny si své hostitele vybírají na základě toho, jak tyto stromy hospodaří s dostupnými zdroji. Autoři očekávali, že v porostech s vysokou mírou vnitřní kompetice budou jen omezené podmínky pro rozvoj populace ochmetu.

• premisa autorů byla taková, že silní kompetitoři mají zpravidla lepší přístup ke zdrojům než slabší sousední stromy v okolí, a proto samy poskytují ochmetu lepší zdroj. Ke kompetici dochází z pohlednu jednoho stromu tehdy, když okolní stromy znásobí svůj počet a/nebo svou velikost. S tímto zároveň klesá pravděpodobnost, že na daném stromě dojde k uchycení semen ochmetu.

sběr dat pro tuto práci proběhl v NP Podyjí, jehož porosty byly po více než 500 let udržovány výmladkovým hospodářstvím. Dub zimní (Quercus petraea (Matt) Liebl) je hlavním hostitelem ochmetu evropského a pro účely práce tak byla vybrána 2,37 ha velká plocha acidofilní doubravy "nad Šobesem".

• místní průměrná hustota stromů činí 634 kmenů na ha^-1 a průměrná bazální pokryvnost je 97,6 m² na ha^-1. Podíl dubu zimního v porostu je 96,5%. Vybraná plocha byla sice nepravidelného tvaru, ale také zahrnula největší plochu homogenní doubravy s nejvyšším možným počtem stromů napadených ochmetem. Zkoumaný porost se dá klasifikovat jako střední les, nicméně s upuštěním od výmladkového hospodaření na konci 19. století porost pomalu přechází do podoby lesa vysokokmenného.

• průměrná roční lokální teplota je 7°C, vegetační období trvá 155-165 dní, roční úhrn místních srážek činí 460 mm.

na mapě bylo vyznačeno 1503 stromů jejichž průměr ve výšce 130 cm (z angl. diameter at breast height, DBH) přesáhl 7 cm. Stromy byly rozděleny na monokormní a polykormní podle případného zmnožení kmene. Během zimního období na přelomu let 2011/2012 byla zjišťována přítomnost a početnost stonků ochmetu v korunách stromů. Podle koordinátů a tloušťky jednotlivých stromů byly vypočítány další proměnné:

• pro polykormní stromy (tj. s více než jedním kmenem) byla spočtena průměrná šířka kmenů ve výšce 130 cm a zároveň průměrné rozpětí mezi jednotlivými kmeny.

• byla vypočítána bazální pokryvnost pro všechny stromy s hodnotou DBH přesahující 15 cm a pro každý z nich byla spočtena bazální pokryvnost všech stromů s DBH vyšší než 30 cm v okolí 12 m. Tyto údaje byly zpracovány pomocí Hegyiho indexu kompetice.

zjištěná prevalence ochmetu v porostu byla 12,9%. Pravděpodobnost výskytu ochmetu rostla s průměrem kmene, ale zároveň klesala s rostoucí vzdáleností nejbližšího infikovaného kmene.

• nejmenší pravděpodobnost nákazy byla pro stromy s DHB<16 cm, na intervalu od 16 do 26 cm pravděpodobnost nákazy šla mírně nahoru a od DBH <27 cm strmě stoupla (Viz Obr. 1).

• 5 m radius je vzdálenost, kde mají zdravé stromy v okolí infikovaného největší pravděpodobnost se samy nakazit. V této vzdálenosti dochází ke kontaktu až překryvu korun sousedních stromů. Tento faktor ovšem nijak neovlivňuje intenzitu nákazy.

počet stonků ochmetu na jednom kmeni dubu se pohyboval mezi 1 až 7, nicméně většina (60%) infikovaných stromů měla pouzen jeden stonek na kmeni.

výsledky ukazují, že kompetice stromů v rámci porostu vede k omezené dostupnosti zdrojů pro jednotlivce, což vede k omezení růstu a nárůstu konkurence ze strany sousedních stromů. Jednotlivci omezení silným konkurenčním tlakem pracují s omezeným množství zdrojů, což se promítá do menšího objemu biomasy - pro ochmet nejsou ideálním hostitelem a riziko infekce je u nich nižší než u sousedů - těch ovlivněných nižší mírou kompetičního tlaku a majících tak větší objem biomasy tj. větší průměr kmene a větví.

• dále je třeba uvážit nízkou zásobu semen ochmetu, což je aspekt, který společně s rostoucí hustutou lesního porostu dále snižuje pravděpodobnost uchycení ochmetu na jednotlivých stromech. Tento mechanismus ovšem práce nesledovala.