Příčiny a mechanismy synchronních sukcesních trajektorií středoevropských smíšených bukových (Fagus sylvatica) pralesů
Přírodní sukcesní trajektorie středoevropských lesních ekosystémů jsou málo probádány z důvodu absence dlouhodobých pozorování a všudypřítomným dopadům lidského vlivu v minulosti na současné složení vegetace.
Autoři studie extrahovali každoročně ukládané sedimenty ze dvou níže položených jezer (Moossee 521 m n. m. a Burgäschisee, 465 m n.m.) Švýcarské plošiny. U obou jezer byly odebrány půdní vzorky do hloubi 7 m a byly zde prozkoumány vzorky sedimentů, pylů i makrofosílií. Paleontologické analýzy s vysokým rozlišením a kvantitativní analýzy byly zkombinovány za účelem zhodnocení změn vegetace v průběhu neolitu. Autoři otestovali regionálně synchronizované fáze využití krajiny a schémata rostlinné sukcese, která mohou pocházet z komplexních interakcí mezi lidskými a klimatickými vlivy.
Smíšené bukové lesy dominovaly vegetaci Švýcarské plošiny po tisíciletí.
První zaznamenaný lidský vliv formoval smíšené bukové pralesy ve střední Evropě přibližně od 6 800-6 500 let BP. V průběhu období 6 500 až 4 200 let BP docházelo ke zřetelnému rozpadu lesů doprovázenému nárůstem požárů a zemědělských aktivit. Tyto události probíhaly přibližně v letech 6 400-6 000 BP, 5 750-5 550 BP, kolem 5 400 let BP a v období 5 100-4 600 let BP.
V průběhu těchto etap, při nichž docházelo k zemědělskému využívání krajiny, biodiverzita vzrůstala (pravděpodobně v reakci na vznik nových otevřených stanovišť). Po desítkách let až stoletích opětovně expandovala stromová vegetace. V prvním sukcesním stádiu se objevovaly heliofilní keře Corylus avellana nahrazované pionýrskými dřevinami rodu Betula. Tato otevřená stromová společenství nahradily v průběhu 150-200 let úspěšnější pozdě sukcesivními lesy Fagus sylvatica a Abies alba. Křížové korelace ukazují, že tyto sukcese probíhaly synchronně (+-11let) a opakovaly se na velkých územích (více než 1000 km2) v průběhu tisíciletí.
Zemědělská společnost byla náchylná vůči klimatickým změnám. Teplejší a sušší léta zemědělství svědčila, vlhko a chladno právě naopak. Autoři studie předpokládají, že klimaticky podmíněné simultánní zemědělské expanze i ústupy měly za výsledek synchronizovanou regionální sukcesi lesů. Prezentované výsledky též naznačují, že opuštěné zemědělské oblasti se mohou navracet k přírodě blízkým smíšeným bukovým lesům v horizontu 150-200 let.
V současnosti ve Střední Evropě lesy expandují, což je důsledek opouštění krajiny v okrajových oblastech. Smíšené lesy Fabus sylvatica s Abies alba a Quercus se mohou v těchto oblastech opětovně rychle rozšiřovat, jestliže klimatické podmínky zůstanou v rozpětí klimatické variability středního holocénu (s léty o přibližně 1-2 stupně teplejšími, než je tomu dnes).
Oteplování klimatu, které přesáhne rozpětí středního holocénu, by však mohlo vést k hranici, která způsobí rychlý kolaps bukových lesů. Tím může dojít k uvolnění prostoru pro jiná společenstvím, které jsou v současnosti typická pro Jižní Evropu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
