Vliv kontrolovaného vypalování na plazí populace

Oheň, ať už přirozený či záměrně člověkem zakládaný, formoval společenstva rostlin v mnoha částech světa po milióny let (v případě člověkem zakládaných požárů pochopitelně výrazně méně).V současnosti je vypalování ploch v našich podmínkách sice málo používanou ochranářskou metodou, běžně však bylo (a po zákonných omezeních v omezeném množství sále je) využíváno k likvidaci staré, především travní, vegetace nebo jako způsob zvyšování produkce rostlinné biomasy a výnosů z pastvy dobytka. I tak ale může být pro profesionály, zabývající se různými aspekty managementu životního prostředí a ochranou ohrožených druhů, užitečná studie, která se věnuje využívání kontrolovaného vypalování a jeho vlivu na početnost populací plazů ve Velké Británii. V této zemi se kontrolované vypalování využívá spolu se spásáním a kosením jako jedna z metod managementu nížinných vřesovišť. Její používáni ale není univerzální, omezuje se na stará a degenerovaná vřesoviště. Cílem je obnova růstu dvou důležitých vřesovištních druhů – vřesu obecného (Calluna vulgaris) a bezkolence modrého (Molinia caerulea). I zde je zakládání řízených požárů pod přísnou kontrolou. Jednak je dodržován dlouholetý interval mezi dvěma následnými požáry, a to ve výjimečných případech 6-10 let, obvykle ale 20-30 let. Navíc je vypalována jen velmi malá část biotopu. Vypalování biologického materiálu na svrchní vrstvě půdy navíc snižuje množství živin ve vřesovišti, což patří k základním podmínkám jeho udržení. Při vypalování ale dochází k selektivnímu dopadu i na jiné skupiny rostlin a živočichů podle jejich schopnosti přežít či uniknout požáru. V případě, že se na lokalitách vyskytují i jiné skupiny s ochranným režimem, je třeba použití této metody důkladně zvážit s ohledem na výsledný dopad na tyto organizmy.