Výběr mikrobiotopu u tesaříka obrovského
Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) patří k deštníkovým druhům reprezentujícím rozmanitou a ohroženou faunu starých dubů. Zatímco faktory ovlivňující výskyt tesaříka obrovského v krajině jsou známy, málo je toho známo o činitelích ovlivňujících jeho výskyt v rámci jednotlivých stromů. V této studii autoři zkoumali výletové otvory tesaříka z hlediska jejich výšky nad zemí, zastínění, orientaci ke světovým stranám a tloušťce kmene. Ze studie vyplynulo, že tesaříci se vyskytují zejména v osluněných částech kmene o velkém průměru, převážně nízko nad zemí, s jižní a západní orientací a u stromů rostoucích solitérně. Preference dolních osluněných částí kmene může vysvětlovat pokles početnosti tohoto druhu během posledního století. Přeměna lesních pastvin, výmladkového a středního lesa vedla k zástinu bází kmene u vhodných stromů a k vymizení velkých solitérních dubů s dostatečným průměrem kmene. Pro přežívání druhu je proto zásadní aktivní management zabraňující zapojování porostů.
Tesařík obrovský patří k deštníkovým druhům reprezentujícím rozmanitou a ohroženou faunu starých dubů. Vyskytuje se ve většině evropských zemích; v jižní Evropě je hojným druhem, na severu areálu ale dochází k jeho rychlému úbytku. Larvy tesaříka se vyvíjejí v kmenech, větvích a kořenech starých dubů, příležitostně též v kaštanovníku setém, jilmech a ořešáku královském. Tesaříci preferují staré osluněné stromy. Výskyt tesaříka je ovlivněn vitalitou stromů, jejich věkem, izolovaností, průměrem kmene, tloušťkou kůry a vzdáleností k nejbližší populaci. Zatímco faktory ovlivňující výskyt tesaříka obrovského v krajině jsou známy, málo je toho známo o činitelích ovlivňujících jeho výskyt v rámci jednotlivých stromů. V této studii zkoumali autoři výletové otvory tesaříka vzhledem k jejich výšce nad zemí, zastínění, orientaci ke světovým stranám a tloušťce kmene. Průzkum byl proveden na dvou lokalitách – v Hluboké nad Vltavou a v Lánské oboře.
Celkem byl průzkum proveden na 30 dubech a bylo zaznamenáno 4259 výletových otvorů tesaříka obrovského. Průměrná výška stromu byla 10,5 m a průměrná tloušťka kmene (ve výšce 1,3 m) 127 cm na Hluboké, resp. 11,2 m a 145 cm v Lánské oboře. Počet výletových otvorů klesal s rostoucí výškou, zvyšoval se s rostoucím průměrem a s otevřeností okolí. Ze studie vyplynulo, že tesaříci se vyskytují zejména v osluněných částech kmene o velkém průměru, převážně nízko nad zemí, s jižní a západní orientací a u stromů rostoucích solitérně. Tloušťka kmene je považována za klíčového činitele ovlivňujícího rozmanitost saproxylických brouků. Velké stromy poskytují širokou škálu různých mikrostanovišť a tudíž i lepší podmínky pro vývoj larev tesaříka obrovského. Upřednostňování osamocených stromů a jižní a západní expozice značí, že si tesaříci vybírají části s vyšším množstvím dopadu slunečního záření. To souhlasí se skutečností, že tesařík je ve střední Evropě považovaný za teplomilný druh. Stejně tak může být výskyt na částech kmene s jižní a západní expozicí vysvětlen tím, že v období výletu brouka, tj. během pozdního večera, je západní část kmene nejteplejší. Na obou lokalitách se více než polovina jedinců vyvíjela do výšky 4 m nad zemí. Dolní části kmene obsahují větší plochu kůru a větší objem dřeva než horní části. Nicméně hustota výletových otvorů klesala s výškou i po odfiltrování vlivu plochy kůry a objemu dřeva. Tesařík proto upřednostňuje dolní části kmene z jiných důvodů, než je dostupný zdroj potravy pro larvy. Upřednostňování dolní osluněných části kmene může vysvětlovat pokles početnosti tohoto druhu během posledního století. Přeměna lesních pastvin, výmladkového a středního lesa vedla k zástinu bází kmene u vhodných stromů a k vymizení velkých solitérních dubů s dostatečným průměrem kmene. Pro přežívání druhu je proto zásadní uskutečňovat aktivní management zabraňující zapojování porostů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.